Auckland

Necelé dva týdny před odletem ze Zélandu jsme se vrátili do Aucklandu, abychom stihli prodat auto. Už dopředu jsme měli inzerát na netu, ale zatím žádný vážný zájemce. V tuto dobu přijíždí na Zéland hodně nových lidí za prací, brzy začnou podzimní sklizně a tak je dobrá doba na prodej auta. V Aucklandu jsme ale zjistili, že „backpackerovských“ dodávek (dodávky upravené na bydlení), je na prodej hodně a ceny dost klesly. Stejně jako ostatní jsme roznesli po hostelech letáčky o prodeji auta, dali další inzeráty na net. Také jsme se zbavili druhého kajaku, který si sebou vezeme domů. Protože naše letenka neumožňuje vzít si ho sebou do letadla, posíláme ho na výlet lodí. Cena přepravy je k naší radosti dána rozměry lodi a ne váhou. Váhu lodi téměř zdvojnásobujeme, především já, protože jsem za půl roku nastřádala „pár kilo“ mušlí a krásného mušličkového písku a do povolené váhy batohu by se to nevešlo (a možná by se jim na letišti ani nelíbilo, že jim odvážím kousek země). Při čekání na zájemce o auto jsme se rozhodně nenudili, Auckland je moc pěkné město na pobřeží a tak jsme se koupali a užívali posledních dní na Zélandu. Po pár dnech jsme zjistili, že nám nějaký magor, zřejmě konkurence, zlikvidoval naše inzeráty a tak jsme je roznášeli znovu. Když už nás Auckland omrzel, vydali jsme se na vzdálenější pláže Piha a také do národního parku Muriwai, kde hnízdili terejové. V neděli jsme se vydali na Car Market, který se koná každý týden, a byli si jistí, že odpoledne už budeme bez auta. Atmosféra na tržišti byla zoufalá. Kolem 100 dodávek, ceny letěly rapidně dolů a minimum zájemců. Oproti klasickému prodeji auta je tohle docela psycho, protože víte, že za pár dní odlétáte a auto musíte prodat za „každou cenu“. I my šli s cenou hodně dolů, ale měli jsme na prodej ještě týden. Hodně lidí nám na car marketu potvrdilo, že když kupovali auto před rokem, byla situace opačná. Málo aut a hodně zájemců. Proč najednou zájemci a dodávky nebyli, to nikdo nedokázal vysvětlit. V pondělí jsme roznesli nové letáčky, které jsme přepracovali a vyřádili se na nich zvýrazňovačema, aby byly na nástěnkách k nepřehlédnutí, a hlavně jsme opět zlevnili. Auckland je velmi multikulturní město, potkáte zde hodně Číňanů, Japonců, Korejců, Indů atd atd. Zrovna zde probíhaly oslavy nového roku – rok tygra. A tak jsme si přes den užívali pláží a procházek po Aucklandu a okolí a večery trávili na oslavách.  Blížil se konec týdne a stále se ještě nikdo na inzerát neozýval. To už jsme se začínali trochu potit a nebylo to jen vysokou venkovní teplotou. Ale návštěvu zoo, podmořského světa, botanické zahrady a věže Sky Tower, nám to stejně nepokazilo. V sobotu jsme konečně prodali naše autíčko sympatické Francouzce, za cenu pro nás bolestivou, ale mohlo to dopadnout i hůř. Nová majitelka vypadala, že se o něj bude dobře starat a tak jsme zamáčkli slzu a předali klíčky.  Na dvě noci jsme se nastěhovali do nám už známého hostelu Top floor. Je to typ hostelu, „kde dávají švábi dobrou noc“, ale je na místní poměry levný a má své kouzlo:) Byl to dost nezvyk po půl roce spát v domě. V neděli jsme se loučili se Zélandem a v pondělí odjeli na letiště. Abychom měli teplotní aklimatizaci ještě trochu náročnější, ještě před návratem domů se budeme chvíli prohřívat v Singapuru a Malajsii.

Galerie