Jak jsme získali lodě a trápili ovečky

Po treku jsme se rozhodli na chvilku usadit. Vzhledem k tomu, že bych na Zélandu rád sjel nějakou řeku, padla volba zajet do Bliss-sticku - „továrny“ na lodě.  Továrna leží nedaleko městečka Taihape, asi 200km severně od Wellingtonu, čekal nás tedy delší přesun. Cestu jsme si zpříjemnili koupáním v termálním potoce, navštívili jsme vodopád Huka falls a peřeje Aratiatia, kde teče voda 4krát denně, když přehrada pustí vodu. Kousek za Taupem cesta vede kolem národního parku Tongariro. Tato část silnice nese označení Desert road, pouštní silnice.  Velké nánosy sopečného popela způsobí, že přesto že zde prší celkem často, všechna voda okamžitě zmizí pod povrchem a rostlinám se zde moc nedaří. Přesto že je skoro léto, týden před naším průjezdem uvěznil sníh na této silnici několik desítek lidí.

Po příjezdu nás naštěstí majitel Bliss-Sticku - Charles, přijal, takže se můžeme těšit na novou lodičku. Kromě nás v továrně pracuje jeden stálý zaměstnanec, jeden Fin a dva Australané. Fin je učitelem hudby a tak když jeden z Australanů slaví narozeniny, Charles dotáhne z garáže piáno a při whisky a parádní živé hudbě se rozjíždí pěkný večírek. Práce docela odsýpá, takže za 3 dny máme první loď (Mystick) a rozhodujeme se, že si odpracujeme ještě jednu (Smoothy) , ať můžeme s Lenkou vyrazit na vodu společně. Nedaleká řeka má moc vysoký stav vody, tak budeme muset nechat premiéru někam jinam. Navíc taky zatím nemáme pádla :)

Po odpracování i druhé lodě byl s námi majitel spokojen a dohodnul nám práci na nedaleké farmě. Farma má asi 3 tisíce ovcí, a zhruba 2 tisíce jehňat. Jehně se rodí s ocáskem, ten ale na dospělé ovečce není žádoucí a tak se musí useknout. Spolu se dvěma farmáři a šesti psi jsme postupně naháněli ovce do malých ohrádek. Já jsem pak podával jehňátka na „jehněčí zubařské křeslo“, Lenka jim očkovala vakcínu, farmáři uštipovali ocasky a značkovali uši. Není zrovna suché jaro, takže ovečky v ohradě téměř okamžitě proměnili trávu v bahno a to pak bylo úplně všude. Práce to byla zajímavá, ale když se nás farmář ptal, jestli nás má vyplatit v hotovosti, nebo nám dat několik ovcí, volíme hotovost ;), na farmu se ale třeba ještě vrátíme.

V pátek se kvůli dešti nepracovalo, odpoledne se ale udělalo celkem pěkně, tak jsme po delší době vyzkoušeli rybářské štěstí. Tentokráte se zadařilo opravdu znamenitě. Chytili jsme dva pstruhy duhové, první měl 56cm a druhý přesně půl metru. Největší ryby co jsem kdy chytil :) Větší rybu jsme věnovali majiteli Bliss-Sticku, na menší jsme si dva večery pochutnávali.

Farmáři nám sice říkali, že práce s jehňátky je nyní na okolních farmách víc než dost a ať zde ještě chvíli zůstaneme. Čas však neúprosně letí a tak se radši vydáme na další cestu po Zélandu.

V den odjezdu z Bliss-Sticku se udělalo pěkně, loď si přijel odpracovat jeden Francouz, řeka hezky klesla, Charles mi půjčil pádlo, takže nakonec se i to pádlování zadařilo. Řeka Rangitikei nás odměnila nádherným kaňonem a parádními peřejemi. Nová lodička je úspěšně zajeta.