Mackenzie country

Neustálé deštivé počasí nás již silně nebavilo a tak jsme se v Oamaru rozhodli k zásadnímu, dlouho odkládanému činu. Koupili jsme deštník. Hned druhý den se výsledek dostavil. Sluníčko a teplíčko. Aby toho tepla nebylo najednou až moc, vyrazili jsme do městečka Mount Cook ležícího pod stejnojmennou nejvyšší zélandskou horou.  Výstup na vrchol jsme již zavrhli dávno, bylo by to nad naše síly a vybavení. Naopak jsme využili kajaky a šly se projet na ledovcové jezírko, poseté plovoucími krami, některými o velikosti celkem značné. Docela překvápko že v kajaku v kraťasech a naboso v ledovcovém jezeře může být docela kosa ;) Chtěl jsem zkusit na nějakou kru vylézt a sjet si hezký skluz, ale většina ker měla kolem sebe od vody vymletý převislý prstenec, takže všechny snahy byli marné. Když jsme dopádlovali až k čelu ledovce, rachot padajících kamenů a drolícího se ledu byl velmi intenzivní. Zkusili jsme také společnou fotku, foťák jsem položil na velkou kru, nastavil samospoušť a po Lenčině upozornění jsem byl rád, že jsem foťak stihnul zase sebrat, kra se začala samovolně převracet, a že to byl několikatunový drobeček…  

Teplého počasí jsme další den chtěli využít a vyrazit někam na kopec a konečně se dostat přes 2000m. Nejprve jsme došli na pěkný travnatý plácek nad ledovcem, kde jsme chtěli první noc přespat. Podruhé za náš pobyt na NZ stavíme stan a spíme na karimatce (jinak většinou využíváme velkého množství otevřených turistických chat).  Od stanu máme hezký výhled na soutok asi čtyř různých ledovců. Při večeři má Lenka připraveno další překvapení. Z batohu vytáhne lahev Chardone a vinné skleničky k tomu. Prostě parádní večeře v divočině. Idylku však za chvíli přeruší posum. Drze přišel až k našemu ešusu a že bude jíst také. Na zahánění kameny moc nereagoval a za chvilku přivedl další dva kamarády. Vzpomínáme nao v Jerryho vyprávění, jak jim nebojácná liška v tatrách skákala na stan a ukradla sněžnici.  Po urputném boji se nám daří dotěrné posumy zahnat a doufáme, že se v noci nevrátí.

Ráno chceme vyrazit do sedla Ball Pass(2150). Cesta stoupá po hřebínku nad ledovcem padajícím v úchvatné jižní stěně Mount Cooku. Občas se mraky rozfouknou a kocháme se velikostí a divokostí této majestátné hory. Každou chvíli se s obrovským rachotem někde zřítí kus ledovce. Pomalu se loudáme vzhůru a užíváme si výhledů. Do sedla jsme nakonec nedošli, Jižní stěna nás natolik fascinovala, že nám již pro postup dál nezbyl čas ani chuť.

Abychom měli v noci klid od Posumů, rozhodujeme s e vrátit až k autu. Bohužel i v autě si nás našli a celý večer nám lozili po střeše. Ráno bylo auto pěkně zabahněné od jejich tlapiček.

Cestou směrem do Christchurch zastavujeme na pár zajímavých místech. Nejprve náhodou narážíme na přepad z přehrady Lake Bennmore, údajně nevětší přehradě se sypanou hrází na jižní polokouli. Zprvu přepad láká ke sjetí. Nádherný dlouhý skluz zakončený nějakým skokem dole. Po té co jsme přišli ke spodnímu skoku, zírali jsme na mohutnost tohoto díla. Celkové převýšení je přes sto metrů, průtok si netroufám odhadovat. Fotky v galerii snad řeknou více.

Další neplánovaná zastávka je u lososí farmy zbudované v kanále, přivádějícím vodu do elektrárny mezi dvěma jezery. Po březích posedává několik rybářů. Zjišťujeme, že se jedná o oblíbené místo, kde díky krmení v sádkách je velká koncentrace ryb i mimo sádky. Od jednoho rybáře důchodce dostávám rady jak a na co zde nejlépe chytat, poté mi dává i trochu návnady na háček. Daří se mi však chytit pouze jednoho pstruha, který těsně u břehu uniká z háčku. Jeden rybář se nám chlubí fotkou ryby, kterou ten den ulovil, losos skoro dvacetikilový. Před našim odjezdem dostáváme od rybáře, který mi dal zprvu návnadu, nádherného lososa.  Takže jsme se pěkně přecpali a stačil nám i na vydatnou snídani.

Další zastávka je u řeky Rangitata. Pěkná vodnatá řeka s průtokem kolem 100 kubíků a obtížností WW IV+.Abych nejel sám, přidávám se k místní raftové společnosti. Rozhoduji se jet na rodeovce a jízda stála za to. Voda má pěknou sílu a na krátkou loď jsem si nějako odvyknul. Cestou předvádím bezpočet nechtěných figur a hlavou dolu jsem také častěji než bych rád. Jízda to však byla parádní.

Dále zajíždíme do světoznámé lezecké-bouldrové oblasti Castle Hill nedaleko sedla Arthur Pass. Na tuto oblast jsme nějako pozapoměli, když jsme před pár měsíci Arthur  Pass navštívili. Bohužel mě začal trápit nějaký bacil v krku a tak se na lezecké výkony zde vůbec necítím. Navíc vyprchala čarovná moc deštníku a začíná opět pršet.

 Galerie