Na mořských kajacích v Abel Tasmanu

Národní park Abel Tasman byl úředně vyhlášen roku 1942 a pojmenován podle holandského mořeplavce Abela Tasmana, který roku 1642, jako první Evropan spatřil jižní ostrov Nového Zélandu. Východní část parku je lemována mořem, kde se nacházejí překrásné zátoky, písčité pláže, mnoho druhů vodního ptactva, tuleni a také mořská rezervace Tonga Island. To vše je velkým lákadlem pro turisty a ani my jsme neodolali. Park je možné si prohlédnout buď pěšky při pobřežním několikadenním treku, nebo po vodě. My se rozhodli pro vodní variantu. Máme sice svoje kajaky, ale creekovka ani rodeovka nejsou na delší mořské výlety to nejideálnější. V městečku Marahau, kde většina treků začíná, jsme si zamluvili na následující den kajaky. Cena nebyla zrovna nízká, proto jsme zvolili kratší variantu treku a vypravili se jen na dva dny.  Národní park je hodně navštěvován, a proto tomu odpovídají i ceny a také nutnost dopředu si rezervovat ubytování v kempu a to i v případě, že spíte ve vlastním stanu. Chtěli jsme si zarezervovat ubytování v jednom vzdálenějším kempu, ale bylo nám řečeno, že není možné tam za jeden den na kajaku dopádlovat. Nechali jsme se tedy ukecat na kemp Bark bay. Odpoledne jsme vyrazili na svých kajacích podél pobřeží k pláži, kde se nachází skála Appel Split, skála která vypadá jako rozseknuté jablko.

Ráno po povinném a zbytečně dlouhém proškolení jak vypadá kajak, pádlo a kde je nejlepší opalování, jsme mohli vyplout.  V kajaku jsme měli vše potřebné na dva dny, včetně stanu a spacáků. Bylo nádherné počasí, azuro, sluníčko svítilo dálkovýma světlama, mořská hladina téměř klidná. Proplouvali jsme si mezi ostrůvky a pozorovali tuleně a ptactvo. Tuleni jsou neuvěřitelně pohodová stvoření. Leželi na hladině, pohazovali ploutvičkami a ani se nenechali z odpočinku vyrušit. Někteří byli velmi společenští a hraví. Když nás zahlédli, začali se předvádět. Proplouvali nám pod kajaky, různě se přetáčeli, potápěli a vystrkovali hlavičky, zdali je ještě pozorujeme.  Cestou jsme projížděli kolem krásných pláží a zátočin, až jsme po 14 hodině dopádlovali ke kempu, kde jsme měli nocovat. Mrzelo nás, že jsme se nechali na tento kemp ukecat, je znát že většina turistů, kteří si půjčí kajaky, svačí a opalují se na každé pláži a pak nestihnout nikam dojet.  Pokračovali jsme tedy dále až do zátoky zvané Volavčí přístav a do přírodní rezervace k ostrůvku Tonga, kde byla další kolonie tuleňů. Po 19 hod. jsme již trochu unaveni dopádlovali do kempu Bark bay a přenocovali. Druhý den jsme cestou zpět projížděli místa předchozí den nenavštívená a na plážích a ostrůvcích pomocí GPS hledali keše (www.geocaching.com).  Počasí bylo stále krásné, až na silný vítr, který jsme měli naštěstí v zádech.  Na moři byly vlny, ne příliš velké, Honza si přál větší, mně tedy bohatě stačily:) Odpoledne jsme vrátili kajaky a rozhodně nelitovali, že jsme si je zapůjčili, byl to úžasný výlet nádhernou přírodou.