Pádlování s delfíny

Po východním pobřeží jsme, přes město Christchurch a poloostrov Banks, mířili na sever do města Kaikoura.  Ještě před 30 lety to bylo malé ospalé městečko, ale s rozvíjejícím turismem došlo i na něj. Dnes je to známé turistické město proslulé pozorováním velryb a delfínů. Kaikoura totiž leží na pobřeží v místě, kde je moře velmi hluboké již pár kilometrů od břehu a mimo jiné i proto se zde nacházejí velcí mořští savci. Ve městě je jedna společnost, která provozuje výlety za velrybami. Má přísná pravidla ohledně ochrany mořských savců a na jejich dodržování dohlíží odbor životního prostředí. Společnost nemá konkurenci, tudíž má ceny dost vyšponované. Majiteli jsou maorové (původní obyvatelé Nového Zélandu). I my jsme si zarezervovali na následující den ráno výlet na pozorování velryb a doufali, že bude hezké počasí. Pokud je mlhavo a deštivo, tak společnost výlety ruší, protože nemůže zaručit úspěšné pozorování. Pokud ovšem ani za hezkého počasí velrybu nespatříte, společnost vám peníze vrátí. (pokud to ovšem není vaše vina, třeba že jste pozorování prospali:))  Kromě velryb a delfínů jsou všude v okolí Kaikoura také tuleni, tak jsme se byli projet na kajaku mezi útesy, kde se jich stovky vyhřívali na kamenech.  Následující den jsme po 7 hodině ranní nastupovali na tryskovou loď a čekal nás dvouhodinový výlet. Na lodi nás bylo asi 30, z toho i Čech, který vyprávěl, že jede už po třetí. Poprvé bylo špatné počasí a po druhé žádnou velrybu nenašli. Loď byla pěkná, luxusní křesílka, hezké vybavení a blicí pytlíky. Brzy jsem pochopila, že jsou nezbytnou součástí vybavení, i já jsem během jízdy mírně zelenala. Trysková loď si to uháněla po vlnách, a všichni nazelenalí pasažéři doufali, že už brzy zastaví a uvidíme velrybu. Nejdříve posádka spatřila skupinku delfínů Dusky a tak jsme mohli pozorovat, jak skáčou kolem lodi. Poté jsme jeli dále a konečně byla spatřena velryba. Loď k ní dojela asi na 20 metrů. Vypadala jako veliká kláda na hladině, která občas vyfoukne vodotrysk. Po pár minutách vyzdvihla nad hladinu ocasní ploutev a elegantně zajela pod hladinu. Parádní podívaná. V dosahu už žádná velryba nebyla a tak se jeli opět hledat delfíni.  Posádka objevila skupinu delfínů nevídané velikosti. Podle průvodce jich bylo kolem 300. Skákali kolem lodi, podjížděli a dováděli, byli nádherní.  Náš čas na výlet vypršel, a proto jsme se vraceli do přístavu, kde už čekali další nadšení turisté. Jen co jsme vystoupili z lodě, začalo nám vrtat hlavou, jak se mezi ty úžasné delfíny dostat na kajaku. Honza měl sebou na lodi GPS a tak určil místo, kde loď delfíny objevila. Přejeli jsme autem 17 km od města a vyrazili na kajacích na moře. Pravděpodobnost, že je potkáme, nebyla veliká, ale doufali jsme, že je najdeme. Asi po půlhodině pádlování se objevili 4 delfíni, ale když jsme se k nim přiblížili, lekli se a uplavali.  Jeli jsme dál a v dálce viděli výletní loď, jak stojí na místě, pravděpodobně lidé pozorovali delfíny. Jeli jsme jejich směrem, ale k lodi to bylo přes hodinu pádlování a delfíni by na nás asi nepočkali, i přesto jsme jejich směrem pokračovali.   Asi po půlhodině jsme si v dálce všimli vyskakujících delfínů. Celá velká skupina plavala naším směrem. Asi  100 metrů od nás změnili směr a minuli nás, ale asi 20 delfínů plavalo i nadále k nám. Bylo to nádherné, jak kolem nás proplouvali ve vzdálenosti pár centimetrů od kajaku.  Nepřiplavali ke kajaku a nedívali se na nás, a už vůbec se jim nechtělo s námi pózovat pro foťák, ale divoce si s námi hráli. Když jsme jen seděli v kajaku a pozorovali je, ztráceli o nás zájem. Ale jakmile jsme pádlovali, začali si hrát.  Podjížděli pod kajaky, závodili s námi a když Honza eskymoval a dělal různé skopičiny, byla vidět jejich úžasná hravost. Těžko popisovat nádherné pocity, které jsme na vodě s delfíny prožívali. Byla to nádhera. Hráli si s námi přes hodinu a při pádlování k autu nás pár delfínů ještě kus cesty doprovázelo. Vždy na chvíli zmizeli a pak najednou jako torpéda pod hladinou plavali k nám a na poslední chvíli nás podplavali. Byl to parádní zážitek.  Ještě večer jsme Kaikouru opustili a mířili na sever, ale na delfíny z Kaikoura nikdy nezapomeneme. Cestou na sever do města Picton, odkud odjíždí trajekt na severní ostrov, jsme měli ještě jeden „mořský“ zážitek. Když Honza rybařil, projížděla kolem rybářská loď, na palubě tři rybářky. Asi se jim Honza líbil a tak mu z lodi hodily živou langustu. Tu jsme zatím viděli jen v mořských akváriích. Věděli jsme, že se to jí a prý to stačí jen uvařit. Ale nejdříve se musí utopit ve sladké vodě. Tak jsme ji topili, uvařili a snědli. Názorněji ve fotogalerii:)

Galerie