Queenstowen a okolí

Jak bylo již napsáno v minulém článku, Vánoce jsme strávili poblíž města Queestown.  Líbilo se nám tam a tak jsme v této oblasti ještě pár dní zůstali. Užívali jsme si teplého počasí a když na chvilku zapršelo, navštívili jsme místní plavecký bazén. Na horolezeckou stěnu nás nepustili, protože nejsme členy novozélandského horolezeckého klubu. Průkazky  ČHS ani Alpenverien jim bohužel nestačily. Queenstown je vyhlášeným městem adrenalinových aktivit. My jsme navštívili bungee jumping,  paragliding, jízdu na tryskovém člunu, rafting. Vše jsme samozřejmě pozorovali jen z povzdálí, není to zrovna levná záležitost a také si umíme vytvářet adrenalin vlastními aktivitami. Honza doufal, že potká v okolí vodáky a zapádluje si s nimi, ale několik dní nikoho nepotkal a tak se domluvil s rafťáky místní raftingové společnosti a sjel si s nimi řeku Shotover a Kawarau.  Na řece Shotover si zvýšil hladinu adrenalinu průjezdem asi 100m dlouhým tunelem ve skále, kde není vůbec  vidět a jen tušíte, jak daleko je skála a kam až můžete dát pádlo. Já jsem si také užila adrenalin, když jsem svážela auto zpět,  protože na nástupní místo na řeku, vede prašná cesta po úbočích skal. Tato cesta patří mezi několik málo cest na Novém Zélandu, na které se nevztahuje, vzhledem k její nebezpečnosti, pojištění u aut z půjčoven.  Také jsme se vydali na několik výletů po okolí s cílem nalézt keše, čili „poklady“, které se hledají pomocí GPS souřadnic. (www.geocaching.com).  Jeden výlet za keší, stojí alespoň za krátkou zmínku. (ale určitě se rozepíšu, takže zase tak krátká ta zmínka asi nebude:))

Honza na netu zjistil, že  poblíž Queenstownu je keš, která byla založena  téměř před dvěma lety a ještě ji nikdo nenašel. Náročnost terénu byla označena pětkou, tedy nejvyšší možná obtížnost. A tak jsme se za touto keší vydali. Byla umístěna někde na kopci Cecil peak, který je vysoký kolem 1800m, ale autor keše nedal žádnou nápovědu, jak se k ní dostat. Nejdříve jsme museli zdolat jezero a tak jsme si do kajaků , kromě batůžku se svačinou , nacpali ještě pohorky, teleskopické hůlky, čelovky, opalovací krém, kloboučky proti sluníčku a samozřejmě také čepice, rukavice a bundy, protože na NZ nikdy nevíte, zda se spálíte nebo omrznete.  Přepádlovali jsme jezero, vzdálenost necelé 4 km. Trochu foukalo, ale zvládli jsme to za 38 minut. Kajaky a nepotřebné věci jsme zanechali na břehu a vydali se na kopec. Vycházeli jsme z nadmořské výšky asi 300m a doufali, že keš nebude schována až na vrcholu. Sluníčko pražilo a my se z počátku prodíraly křovisky s ostrými trny. Na Novém Zélandu se příroda skutečně vyřádila při vymýšlení neprostupných křovisek. Mým holým nohám se ostré trny vůbec nelíbily, ale i Honzovi se na dlouhých kalhotách objevovali krvavé flíčky. Naštěstí křoviny s přibývající výškou zmizeli a nám se vrchol přibližoval. Po 3 hodinách chůze jsme došli na skalní římsu, kde GPS hlásila dosažení cíle. Bylo to ve výšce 1450 m, tedy naštěstí ještě hodně pod vrcholem. Dostat se na vrchol by bylo ještě hodně náročné. Po chvíli hledání Honza keš našel. Naši radost nám trochu zkazila skutečnost, že keš byla již před rokem nalezena a my jsme tudíž až druzí. První nálezce asi zapomněl svůj úspěch zveřejnit na webovkách geocachingu. Ovšem i z „druhého“ místa jsme měli radost a nesplněné prvenství nám vynahradily nádherné výhledy do okolí. Až jsme se dostatečně vynadívali na tu nádheru kolem, vydali jsme se na cestu zpět. U kajaků jsme si dopřáli ledovou koupačku v jezeře a odpádlovali domů (do našeho auta).

Když už jsme se chystali odjet z této oblasti, zahlédl Honza u řeky auto s kajaky. K jeho velké radosti to byli nejen vodáci, ale ještě k tomu Češi. Tomáš, Kuba a Julča. Honza si s klukama zapádloval na jiném úseku řeky Kawarau, a znovu se vydal na Shotover, což pro mě znamenalo opět adrenalinový zážitek při svážení auta po té šílené cestě. Naštěstí se mnou jela Julča a tak jsme se zabraly do hovoru, že jsme si ani neuvědomovaly ty mnohasetmetrové srázy pod námi.  Ve společnosti těchto krajanů jsme strávili velmi příjemného Silvestra, u jezera, při kytaře, pivu a langoších, palačinkách, česnekové pomazánce, šampíčku atd. Druhý den si ještě kluci zapádlovali a poté jsme se vydali na další cestu. Naším cílem byla oblast nazývaná Fjordland.

Galerie