Singapour a Malajsie

Letadlo se s námi odlepilo od země a my už jen smutně z výšky pozorovali pobřeží a ostrůvky Nového Zélandu. Tak ahoj, a snad zase někdy příště. Ale náš výlet nekončí.  Máme ještě 11 dní a ty chceme strávit v Asii. Naše letenka nám dovoluje přestávku v zemi, kde přestupujeme a to je Singapur. V poledne, po 11 hodinách letu, přistáváme v Singapuru.  Z klimatizované letištní haly jsme vyšli ven a dostali řachu z dusného a vlhkého ovzduší. Okamžitě jsme byli upocení a lepkaví. Ještě v Aucklandu jsme si zarezervovali přes internet ubytování v Empire hostelu, který se nachází v Čínské čtvrti, je levný a blízko metra. Chvíli nám trvalo, než jsme ubytovnu našli, jen malá cedulka na starém čínském domě prozrazovala, že ubytovna se nachází v normálním bytě.  Na ubytovně jsme si nechali jen batohy a vyrazili na prohlídku okolí. Čínská čtvrť byla opravdu autentická, vše bylo skoro stejné, jako když jsem před pár lety cestovala po Číně, čilý dopravní ruch, spousta jídelen, občas nějaká krysa.  Ale jeden velký rozdíl jsem přeci postřehla, Singapurci neplivají na zem. Noc jsme přežili v té naší králíkárně jen díky klimatizaci a brzy ráno vyrazili na vlak směr Malajsie do Kuala Lumpur.  Většinu našich věcí jsme nechali v úschovně na ubytovně a s odlehčenými batohy pokračovali vstříc pestré Asii.  Prohlídku Singapuru jsme odsunuli až na poslední dny před návratem domů. Vlak byl pohodlný, nebyl přecpaný a klimatizace jela na plné pecky. Bohužel zde byla i televize, ve které běžela nějaká zpívaná telenovela, po které nám brzy začala třeštit hlava. Po 6ti hodinách jsme dojeli do Kuala Lumpur.  Ubytovali jsme se na ubytovně  Wheelers guest house a vyrazili do města.  Brouzdali jsme ulicemi a nasávali malajskou atmosféru. Došli jsme k věžím Petronas, které jsou chloubou města. Se svou výškou 452 to bývala nejvyšší budova světa. Věže byly dostaveny 1996 a mají představovat malajský pokrok. Prostor mezi věžemi je přehrazen můstkem v 44.patře, jenž věže spojuje ve výšce 58,4m. Návštěva věží patří mezi hlavní turistické atrakce. I my jsme je chtěli navštívit. Za vstup se neplatí, ale již od rána je tam dlouhá fronta na vstupenky. Denně je vpuštěno na věž 1400 lidí, ale musíte být smířeni, s několikahodinovým čekáním ve frontě. Chtěli jsme si při brzkém ranním vstávání ušetřit pár drahocenných minut a tak jsme k věžím zašli již večer, abychom zjistili podrobnosti ohledně vydávání lístků, a kde se stojí fronta. Asi po půl hodině hledání v rámci velkého komplexu budov sousedících s věžemi, jsme došli k té správné recepci, kde se vydávali vstupenky. Paní se na nás usmála a sdělila nám, že máme šťastný den. Právě vyráží na prohlídku poslední skupinka a jsou v ní ještě volná místa. A tak jsme navštívili světoznámé Petronas tower bez jediné minuty ve frontě. Výhled ze spojovacího můstku byl úžasný, zrovna zapadalo sluníčko a město se rozsvěcovalo. Ráno jsme vyrazili na autobus k jeskyním Batu vzdálených jen 13 km od Kuala Lumpur. Batu je skalní komplex ve kterém se nacházejí hinduistické chrámy. Jeskyně jsou vápencové a jejich stáří se odhaduje na 400 miliónů let. Hlavní část komplexu je 100 m vysoká otevřená klenba. Jeskyně Batu je jednou z nejpopulárnějších hinduistických svatyň, které leží mimo Indii. Každoročně se zde koná hinduistický festival Thaipusan, který přiláká okolo 1,5 milionu poutníků. Jeskynní komplex byl parádní a podívanou ještě zpestřovala tlupa opic, která se po svatyních volně potulovala a děsila nic netušící turisty. Zbytek dne jsme strávili prohlídkou města a navštívili jsme největší mešitu ve městě. Zde mě zahalili do šíleného hábitu, který byl příšerně fialový a strašně teplý. Honza se mi smál a já ve vedru trpěla:) Náladu jsem si spravila v krásné ptačí zahradě, kde bylo množství nádherných ptáků a za poplatek jsme je mohli krmit z ruky. Odpolední přeháňka nás příjemně alespoň na pár minut zchladila, ale stejně bylo hrozné vedro a pot z nás lil i bez sebemenší fyzické námahy. Útěchou nám byla myšlenka, že příští den odjíždíme na Vysočinu Cameron, kde je chladněji.  V Malajsii nás velmi překvapila autobusová doprava. Autobusy jsou velmi prostorné, sedadla jsou v řadě jen tři a i mezi sedadly za sebou je hodně prostoru. Na asijské poměry nás to překvapilo opravdu hodně, a to nebyla žádná doprava pro turisty, ale pro běžné malajsany.  Po 250 km v autobuse jsme se dostali do městečka Tanah rata a ubytovali se na pěkné ubytovně Fathers guest house, jejíž plechové boudy kdysi sloužili armádě. Vysočina je ve výšce 1600 m nad mořem, a podnebí je tady rozhodně příjemnější. Oblast je známa především velkým množstvím čajových plantáží a v posledních letech také pěstováním jahod. Po okolí jsou na svazích vybudovány skleníky a zde jsou v nádobách s hlínou pěstovány jahody. V oblasti jsme zůstali tři dny. Abychom toho viděli co nejvíce, tak jsme se přidali ke skupince turistů a zaplatili si celodenní výlet po okolí. Začali jsme návštěvou domorodé vesnice, ale to nebyl zrovna nejlepší začátek. Připadali jsme si trapně, domorodci  se cítili asi jako v zoo. Nemáme takové šaškárny rádi. Ukazovali nám střelbu z foukačky, všichni si to povinně vyzkoušeli a pokračovali jsme dál. Procházka džunglí byla fajn, obzvlášť koupel v říčce v tom vedru byla parádní. Cílem výletu bylo nalezení rafflésií. Rafflésie je tropická parazitující rostlina, která má květ velký až 1 metr v průměru. Naši průvodci velmi dobře věděli, kde rafflésie rostou a tak jsme je opravdu objevili. Neuvěřitelné květy, které lehce zapáchají, aby přilákaly hmyz k opilování. Po výletu džunglí jsme ještě navštívili čajovníkové plantáže a továrnu na zpracování čaje firmy BOH. Výlet byl završen návštěvou motýlí farmy, kde kromě motýlů bylo mnoho rozličného hmyzu včetně škorpionů. Čas neúprosně letěl a tak jsme se rozloučili s Cameron highlands a vyrazili dál. Moc jsme si přáli strávit pár dní na ostrově, kde by se dalo šnorchlovat a užívat si klidu a krásy malajských ostrůvků. Vzhledem k časové tísni jsme si vybrali snadno dostupný ostrov Pulau Pankor. Dojeli jsme busem do městečka Lumut a odtud lodí na ostrov. Podle průvodce se  na ostrově  měly nacházet luxusnější ubytovací resorty  a toho jsme se báli. Hned po příjezdu na ostrov jsme sháněli dopravu do městečka Teluk Nipah. Dovezl nás tam růžový taxík. Vidina luxusních resortů se naštěstí nekonala a my si za klasickou asijskou cenu pronajali na 3dny chatičku poblíž pláže. Ostrov byl krásný, ale bohužel pláž byla první den zaplavena množstvím odpadků a voda byla na šnorchlování příliš kalná. Ale i tak jsme si pobyt na ostrůvku užili. Na celý den jsme si půjčili motorku a projezdili ostrov křížem krážem, koupali se, procházeli se po plážích, sledovali volně pobíhající opice, z houpací sítě sledovali západ slunce a samozřejmě jsme nezapomněli ani na geocaching. Keše byly v této oblasti obzvláště zajímavé. Pro jednu se šlo po rozpadnutém molu, ze kterého zbyly jen betonové pilíře. Také se nám poštěstilo zahlédnou velkého varana (monitor lizard), příbuzný komodského draka.  Ostrov obývá také mnoho ptáků horn bill, kteří jsou nádherní a velmi zajímaví.  Tři dny před odletem domů jsme opět lodí dorazili do městečka Lumut a odtud autobusem do Singapuru. Cesta trvala celou noc, během které nás nečekaně budili, přehazovali do jiné autobusu a nakonec po dvou celních kontrolách nás nechali na Singapurské hranici, protože pravděpodobně tato autobusová společnost neměla povolení jezdit do města. A aby zmatků a nepříjemností nebylo dost, zapomněli jsme v autobusu GPS. Následující den Honza obvolával dopravce a prodejce jízdenek, ale GPS byla nenávratně ztracena. Singapur je zajímavé město, spousta mrakodrapů a lidí. Nejsme zrovna milovníci měst a tak jsme byli rádi, že jsme si na Singapur vyšetřili jen necelé dva dny. Část dne jsme strávili v krásné botanické, převážně orchideové zahradě. Tolik nádherných orchidejí jsme ještě neviděli. Večer jsme se na doporučení Čechů, které jsme potkali na Zélandu, vydali na noční safari. Bylo to úžasné. Pěšky nebo vláčkem si prohlížíte noční safari. V nočním tichu jen za zvuků divoké zvěře procházíte mezi výběhy, u kterých ploty a ohrady nejsou vidět,  překračujete lávku  pod kterou se povalují krokodýli a vedle vás si spokojeně pohupují chobotem sloni. Těšili jsme se na létající veverky, prý je to také parádní zážitek, ale veverky na nás jen přežraně zírali a nechtěli létat. Skoro nám kvůli nim ujel poslední noční autobus zpátky do Singapuru. Poslední den v Singapuru byl deštivý. Při courání městem nás déšť zahnal do jedné indické jídelny. Zde si Honza statečně objednal krabí maso s rýží. Bylo mu sděleno, že to chvíli potrvá, ale to nám nevadilo, protože venku pořád hrozně pršelo. Asi po půl hodině přinesli něco jako louskáček na ořechy a to už nám bylo jasný, že to s tím obědem nebude jednoduché. Po louskáčku donesli misku rýže, ze které koukala klepeta. Krab byl celý ukryt v misce a zasypán rýží a ještě přelit omáčkou. I přesto, že se Honza snažil jíst slušně, kdykoliv rozlouskával klepítka nebo krunýř, létala rýže do vzdálenosti dvou metrů. Já jsem se jen smála, fotila jeho boj a uklidňovala ho, že ta ostuda nevadí, protože do této jídelny už pravděpodobně nikdy nepůjdeme.  V podvečer jsme na Singapurském letišti obdivovali motýlí zahradu, zkoušeli masážní křesílka a pak už jen usedli do letadla směr domov. Ráno jsme byli v Londýně a odpoledne jsme už přistávali na Ruzyni. Na letišti na nás čekala s mojí rodinou i přesná kopie našeho novozélandského auta, které po 4 měsíce vyráběl můj nejšikovnější táta. Auto je na dálkové ovládání a nenajdete na něm oproti originálu žádný rozdíl, ovšem kromě velikosti. A jako řádní členové horolezeckého oddílu jsme naše putování světem zakončili v hospodě Vulkán, kde se každý druhý čtvrtek v měsíci scházíme. Ještě s batohama, modelem novozélandského auta a s pálenkou z kiwi jsme s kamarády oslavili náš návrat domů.